Fantasie začíná!

Království Answer kapitola dvacátá sedmá

5. srpna 2010 v 17:41 | Nojmik |  MP-Království Answer
Tak a jak jsem slíbil,máme tu novou kapitolku...Toren pokračuje ve své cestě úplně sám a ne všechno jde podle jeho plánu.Doufám,že se vám kapča bude líbit a napne vás na další...
DŮLEŽITÉ OZNÁMENÍ:
1)Mapku už sice máme ale neměl jsem možnost ji dostat do PC,takže musíte ještě nějaký čas vydržet,než se to podaří :) omlouvám se
2)Rozhodl jsem se,KA ješte o jednu kapitolku rozšířit neboť by musela ta příští bejt hoodne ale hoodně dlouhá :D takže do konce KA zbývají stále dvě kapitolky!!

Kapitola 27:Nečekané problémy

Toren pomalu kráčel po schodech a snažil se aby našlapoval co nejtišeji.Nehodlal totiž nikoho ze svých přátel probudit a už vůbec netoužil po tom,aby musel vysvětlovat na co se chystá … tohle musel zvládnout jen on sám.Tiše přešel poslední dva schody a konečně stanul v hlavní předsíni.V ruce stále pevně svíral kus staršího papíru - mapu.Nebylo mu to sice příjemné ale musel si ji od Rewy vzít.Stejnou mapu,kterou použil při cestě do Lendoveru,stejnou mapu,kterou tehdy spolu s Nigelem tiše mezi sebou probírali.Mapu,kterou potřeboval ke své cestě do Rhénské džungle.Sice mu chvíli trvalo než ji u Rewy našel ale po několika minutách to konečně dokázal.Naposledy se rozhlédl kolem sebe a tiše si oddechnul.
Už teď cítil,že to bude těžší než si sám myslel.Ale rozhodl se, že už nesmí ustoupit. Je načase aby dokázal co je zač. Pomalu se vykradl ze dveří pronajatého hostince a vykročil do temné noci.Měsíc stále silně svítil a Toren předpokládal,že má přibližně čtyři hodiny,než začne svítat.Do té doby se musí dostat hodně daleko od Tauwenu. Nechtěl aby ho přátelé sledovali … všechno teď musí zvládnout jen on sám. Tohle byla jeho zvolená cesta …


Když se asi po půl hodině dostal ke kraji města,rozhodl se,že se usadí a prohlédne si mapu.Opřel se o hradní bránu,kterou kupodivu nikdo nestřežil.Ale jak už slyšel od Rewy - Tauwen je město,které jako jedno z mála odolává nájezdu Magrů.Sice nevěděl jak je to možné ale nechal to být.Měl důležitější věci na rozmýšlení.Opatrně rozevíral postarší papír a dával pozor aby omylem něco neroztrhl.Kleknul si a rozevřel celou mapu,která byla větší než očekával.Chvíli na ni udiveně zíral a snažil se zorientovat.
Nebylo to tak těžké a brzy si našel svůj hlavní bod.Město Tauwen leželo v severní části a Rhénská džungle byla přibližně 2 dny cesty,tedy samotný okraj džungle. A to počítal s tím,že se mu podaří přelézt skalnaté údolí bez problémů.Zadíval se na pás hor,který lemoval celou džungli a polkl knedlík v krku.Náhle si uvědomil,že to bude mnohem těžší než si vůbec troufal pomyslet.Jediné co ho uklidňovalo bylo to,že ví,kudy jít…

Znovu si mapu důkladně prohlídnul a zpozoroval,že Tobruk byl ještě pořádný kus cesty od Tauwenu.Cesta z Tobruku vedla ještě dál ale mapa už končila .Toren si domyslel,že přesně za Tobrukem,směrem na východ …leží Žebryjské údolí. A to byla teprve dálka … Chvilku přemýšlel jestli by si neměl nějakým způsobem obstarat kromě mapy Tobrutského údolí i další ale hned tu myšlenku zavrhl,neboť měl nyní úplně jiné starosti. Cesta do Rhénské džungle bude jeho největší zkouškou.Pochopil to natolik dobře,že se zděsil už jen toho,co ho teprve čeká … a poprvé a ne naposledy si tiše říkal,že to nebyl úplně dobrý nápad.

A po první hodině se jeho pocit jen zhoršoval.Tauwen měl už daleko za svými zády a krajina kolem něj se měnila.Vyšel z vydlážděné cesty a pomalu se dostával k začínajícímu lesíku,který už na první pohled v noční temnotě nevypadal příliš pěkně.Ba co víc - naháněl přímo hrůzu.Torenovi kroky byli čím dál nejistější ale věděl,že se nesmí zastavit,nesmí začít pochybovat.Tentokrát ne …

Asi po dalších deseti minutách konečně spatřil úzkou linii cestičky,která vedla směrem k začínajícím skalám.Toren se znovu ohlédl za sebe ale výhled na Tauwen mu zabránil lesík,který se rozpínal kolem celé délky.S podivným pocitem v srdci pokračoval dál a v mysli se mu honila nesmírná množství myšlenek.Přibližně za dvě hodiny začne svítat a později se všichni probudí. Co udělají až zjistí,že utekl? Co si o něm budou myslet? Vydají se za ním? Ne…bez Seama by nešli.Jeho zranění ještě nebyla úplně v pořádku.Gonre by určitě zůstal u něj a zbytek by se určitě nechtěl rozdělovat.Ne … je v tom opravdu sám a nemůže doufat,že za ním někdo vyrazil.Nesmí na ně spoléhat….
V tu chvíli si vzpomněl na Furiho nechápavý výraz,který mu dával najevo,že s jeho rozhodnutím nesouhlasí.Bylo těžké se od něj odpoutat a vysvětlit mu,že musí jít sám….Furi jako jediný ví,proč odešel…ale pochopí to i ostatní nebo si začnou myslet,že zbaběle utekl?

Cesta vedla dál do útrob skalnatého prostranství a Toren procházel kolem prvních skalních kopců.Tma byla ještě pořád ve vzduchu a tak mnohdy zakopl o menší kámen nebo rukou zavadil o větvičky keříků,které tu po málu rašili ze země.Ale ani nadávky mu nepomohli od toho aby se uklidnil.Nechtěl si to přiznávat ale měl strach … větší než si sám chtěl dovolit.Měl strach,že zabloudí,strach,že zklame hned ze začátku,strach ze všeho…a naplňoval ho každičkým krokem ještě víc a víc.

Když se na obzoru konečně objevili první sluneční paprsky,měl Toren za sebou kus cesty.Stál na jedné vyvýšené skalce,která byla oproti ostatním méně kluzká a také daleko bezpečnější.Těžce ze sebe strhal batoh a posadil se.Za tu dobu co šel,mu docela vyhládlo a tak se rozhodl,že je čas na odpočinek.Nejdřív musel vytáhnout vlněnou přikrývkou,poté tmavý plášť,který by ho měl uchránit před deštěm a nakonec se dostal k potravinám.Uschoval si je pěkně dole a zabalil jej do menší,pruhované dečky,kterou v dětství dostal od Nelgry.Chvilku na jídlo zíral a snažil se propočítat na jak dlouho mu vydrží.Když se balil,dával hlavně pozor na to,aby nikoho neprobudil,takže pomalu ani nevěděl,co si vzal sebou.Ale ve výsledku byl nakonec spokojený - několik kousků masa,zeleniny a pečiva by mu s trochou štěstí měla vydržet na týden.Do té doby se o sebe snad nějakým způsobem postará.Ukousl si kousek sušeného masa a kysele se zamračil.Tohle mu nikdy moc nechutnalo …

Jakmile dojedl,spokojeně si oddechnul a poplácal se.Sušený kousek masa sice nebyl nijak zvlášť šťavnatý ale dokázal ho na nějakou dobu posilnit.Upil doušek ze své čutory,kterou si musel vypůjčit od Janleho a všechno znovu nasoukal do batohu.Ale nevrátil si jej na záda a místo toho chvíli hleděl na oblohu.Na nebi se objevovali první chomáčky mráčků a slunce už pomalu vykukovalo ve vší velikosti.Ostatní se co chvíle vzbudí …. Musí jít dál…

Kromě odpolední pauzy šel pořád dál a snažil se nezastavovat.Věděl,že čas hraje proti němu a nehodlal si to stěžovat.Údolí,po kterém kráčel bylo jemně navlhlé což nechápal,neboť už delší dobu nepršelo.Pocítil také změnu ovzduší a z toho náhlého chladu byl rád,že si připravil teplé oblečení.
Další hodina cesty byla stereotypní a okolí kolem něj se mu zdálo naoko stejné, dokud se před ním nerozevřel obří skalní průlom,který měl několik set metrů.Mlčky na něj zíral a ihned přemýšlel jakou stranou jej obejde.Jeho cesta vedla totiž stále výš a pokud chtěl překonat tyhle skály,musel zabrat.Pochopil,že se mu tímhle jeho cesta trošku prodlouží a sám sebe káral za to,že s tím nepočítal.Pokud bude muset pořád něco obcházet a zastavovat se … nastane problém.A nejenom díky nedostatku jídla a vody…

Blížil se večer když se po delší době znovu zastavil.Upadl na lišejníkový kámen a funěl do větru.Cesta ho zmáhala a on sám měl už jen poslední zbytky sil.Před jeho zrakem se rozpínali první,opravdové hory,za kterými byla Rhénská džungle.To ho jako jediní aspoň trošku uklidnilo …
Zadíval se na obzor a z dálky spatřil malou tečku,což byl Tauwen.Z tohohle pohledu mu město připadalo tak malinké,že by si netroufal říct,že je větší než jeho rodný Tamer.Usmál se a na chvilku zavřel oči.Po dlouhé době byl kolem něj naprostý klid a mohl si tak vychutnávat chvilku ticha.Slyšel jen dunící vítr,který se opíral do jeho tváře a tiché kroužení,které nepoznával.Připadalo mu to jako zvuk šelestících křídel ale byl to opravdu nějaký pták? Co když na něj právě zírá nějaký dravec a chystá se ho napadnout? Prudce otevřel oči a překvapilo ho,že se za takovou chvíli mírně setmělo.Slunce zapadalo za okolní hory a Toren se rozhlédl nad sebe.Viděl nějakou menší tmavou tečku,která létala tam a zase zpátky.Chvilku byla blíž a pak zase zmizela.Přitom dělala přesně ten zvuk,který Toren na chvilku vyděsil.Oddechnul si … tak přeci jen,nějaký pták.

Rozhodl se,že ujde jen pár metrů k malé prohlubni,kde se tyčila menší skalka z otvorem a tam dnešní noc přenocuje.Bál se sice,že ho něco napadne ale musel to risknout.Po ruce neměl žádný oheň na odlákání ale na druhou stranu bez světla ho nikdo neviděl.A to mu náramně vyhovovalo, i přes tu úděsnou zimu,kterou cítil i když na sobě měl několik vrstev oblečení.Musel se uchechtnout při představě Nigel a celého ochranitelského týmu,kteří jsou na přenocování v divočině zvyklí."Kdyby mě brácha někdy bral sebou tak bych" … nestačil svou myšlenku ani doříct,když ho přepadl spánek.Spal tak tvrdě,že jsi ani nevšimnul nějakého stvoření,které ho celou dobu tiše sledovalo…

Probuzení bylo tuhé a bolestné.Cítil jak ho tlačí pevná zem na záda a jak mu zima obalila kůži.Oklepal se a vyskočil na nohy aby se z toho dostal.Tělo měl rozlámané ale když spal,tak si to neuvědomoval…teprve teď cítil následky.Silně si odkašlal a vyklonil hlavu ze svého úkrytu.Nic se nezměnilo,krajina i nadále stejně pustá,okolí nezajímavé a slunce stejně málo hřejivé…
Polkl poslední sousto své snídaně,které se skládala ze starého krajíce chleba a vydal se znovu na cestu.Ještě před tím si uvědomil,že má už jen skoro polovinu vody.Doufal,že počínaje zítřejším dnem se dostane k nějakému potoku.Jestli ne…jeho cesta skončí příliš brzy.

Stoupal po kamenité půdě výš a uvědomoval si,že se okolí pomalu mění.Cítil,že se konečně dostal k hlavním horám,které schovávali Rhénskou džngli pře zraky všech ostatních.Vyšplhal se po zvláště těžkém převisu a na chvilku se opřel o zeď.Svaly měl napnuté jako struny a cítil jak se mu klepou kolena.Tohle ale vůbec není dobrý …pomyslel si a po krátké pauze pokračoval dál.
Po přestávce na jídlo sebou těžce škubnul.Měl pocit,že slyšel nějaké kroky…ale ať se díval,jak se díval,nic neviděl.Zdálo se mu to?
Pocit,že ho někdo sleduje měl na jeho smysli čím dál hlubší dopad.Cítil jak mu někdo zírá na záda.Cítil něčí pohled…ale kdykoliv se otočil … nic.

Postup se zlepšil po nějakých deseti minutách.Vrcholy hor měl na dohled ale stačilo jej těsně pod převisem obejít.Cesta tím byla delší ale aspoň si ušetřil námahu těžšími výstupy.Nad hlavou mu několikrát prolétlo hejno šedých ptáků a Toren chtě nechtě únavou silně sýpal.
Znovu se schylovalo k noci a on začínal mít pocit,že se odsud nikdy nedostane.Skoro jakoby bloudil obřím bludištěm seskládaném ze stejných hor a skalek.Zastavil se u špičky menší skály a opřel se.Doplnil tekutiny a zatřásl s čutorou,která byla snad už jen plná do čtvrtky.Jídlo jedl víc,než si naplánoval ale jinak by neušel ani polovinu cesty.
Rozvinul si mapu a znovu se zadíval na cestu,kterou se vydal.Podle jeho teorie by měl tímto okamžikem být už na druhé straně hor a vidět Rhénskou džungli.Druhého dne by se měl dostat ke kraji…a tohle…byl už jeho druhý den.A on pořád tvrdne na druhé straně hor.Pokud je zítra nepřejde,dojde mu voda,později i jídlo a nezvládne to.S pocitem tíživého strachu a smutku se schoulil u jednoho keříku a usnul tak tvrdě,že se sám divil jak neslyší přicházející kroky…

První pocit,který toho rána měl byl pocit naprostého a šíleného zoufalství.Jeho batoh byl napůl roztrhaný a jídlo rozházené po zemi.Spíš by se dalo říct - zbytky jídla.Neznámý večerní útočník mu bezohledně sebrall batoh a sežral všechno co zmohl..Teorii o tom,že ho někdo vážně sledoval byla správná ale k čemu mu to bylo,když je teď bez jídla?Jediné co mu zbylo byl okousaný chléb a několik kousků zeleniny.Zloděj byl zřejmě masožravec,neboť z masa tu nezbylo zhola nic. Toren měl slzy na krajíčku…byl unavený,zničený a k tomu naprosto zoufalý … umřu tady…já tady umřu…vydechnul a sesunul hlavu do dlaní.Litoval všeho,co udělal…litoval toho,že se vydal sám a že byl natolik naivní aby si myslel,že to zvládne.Matně si vzpomínal na řeči o tom,že se do Rhénské džungle opovážilo jen málo lidí a jen hrstka dokázala tyhle hory přejít.Nezvládl to…umře tady jen proto,že nebude mít co jíst.Takhle umírá zachránce Answeru…litoval sám sebe a setřel si slzy z tváří.

Pomalu sebral ze země natrhlou dečku a snažil se ji nasoukat do rozpadlého batohu.Bylo to zoufalé a on to věděl …co měl ale dělat? Se vší zlostí mrskl dečkou i batohem o nejbližší skálu a silně zařval.Nebylo mu to k ničemu ale ulevil si…potřeboval to.Když se uklidnil a trošku vzchopil,uviděl,že mu útočník nezničil i drahocennou vodu.To mu dodalo aspoň nějakou sílu.Toren šťastně sebral čutoru ze země a napil se.Slastně polkl a zbytek si nechal na později.Věděl,že jediná možnost jeho přežití je najít ještě dnes druhou stranu hor.Pokud dnes dokáže přejít hory a uvidí Rhénskou džungli …bude mít naději,že to stihne.Tam už snad nějaké jídlo a voda bude.Musí to zvládnout ….to jediné ho hnalo kupředu…

A tak šel dál a nezastavoval se.Píchalo ho v bocích a skoro necítil nohy ale pokračoval dál,neboť věděl,že mu jde o holý život.Nechtěl tu umřít…chtěl splnit své poslání a tohle je první krok,který musí zvládnout.Nemá sice už skoro jídlo a vodu ale musí věřit,že to dokáže.Obcházel jeden převis za druhým a míjel podobné skály.Věděl,že bloudí kolem ale nechtěl si to nahlas přiznávat.
Pak spatřil menší,užší chodbičku mezi dvěmi stěnami skal a vešel do ní.Byla to dlouhá,úzoučká cesta ale nebál se ji…

Málem mu zaskočilo v puse,když asi po hodině bloudění vyšel z uliček,které se zužovali do oblouku a spatřil svůj vytoužený cíl.Chtělo se mu brečet a zároveň křičet radostí ale ovládnul se a polknul elfskou kapustu,která mu vůbec nechutnala.
Rhénská džungle …. ve vší své kráse a velikosti se rozpínala v šířce jeho pohledu. Toren se vyčerpaně usmál …dokázal to!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | Web | 5. srpna 2010 v 20:08 | Reagovat

Jsi zpět a ve formě lepší než dobré  :)
Kapitoly jsou zajímavější a zajímavější. Vlastně poprvé vidíme Torena jako obyčejného chlapce, tak jak se cítí on sám a ne jak mu stále opakují všichni kolem - mladý, nepřipravený a hlavně přeceňovaný. Což se téměř vzápětí ukáže jako minimálně, ne úplně pravdivé, protože přeci jen, ty hory přešel.
A hrozně mě zajímá, co to bylo za zviřátko, které ho zkrátilo o masné zásoby  :)

Mapky už se taky nemůžu dočkat a delší vůůůůbec nevadí ;D

2 Amia Amia | Web | 5. srpna 2010 v 20:08 | Reagovat

Ps:  *což se vzápětí ukáže jako nepravdivé*

3 Sakata-chan Sakata-chan | Web | 7. srpna 2010 v 14:34 | Reagovat

Ahooj :) asi si mě už nepamatuješ, ale jak je? :)

4 Deny Deny | Web | 10. srpna 2010 v 14:49 | Reagovat

:) je osvěžující zajít k někomu kdo se nepřestal blogu věnovat :)...tuhle povídku jsem přiznám se ještě nečetla, ale jdu na to ;)...určitě bude mooc dobrá :)

5 Kyle tvé Sbéčko Kyle tvé Sbéčko | Web | 8. listopadu 2010 v 9:54 | Reagovat

Ani si nemůžu vybavit, kdy jsem naposledy četl Válku klanů... Ale dneska jsem se konečně k ní dostal. Kapitola byla luxusně dlouhá, což zrovna není můj šálek kávy, ale po takové době mi to vůbec nevadilo.

Zajímalo by mě kdo nebo co Torenovi prošmejdil batoh se zásobami. Trochu mě zarazilo Torenovo chování, připomenulo mi to začátek povídky, kdy se Toren stále nemohl smířit se svým osudem.

Teď se už těším na dobrodružství v Rhénské džungli :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama