Fantasie začíná!

Království Answer kapitola dvacátá osmá

16. října 2010 v 22:53 | Nojmik |  MP-Království Answer
Tak jak jsem slíbil, tak jsem i výjimečně
splnil( i když teda se spožděním) zato si ale myslím, že je kapitolka prima dlouhá :D A jestli se na poslední chvíli nic nezmění tak tohle bude předposlední :) Ale jak už víte - s první části. V kapitolce se Toren konečně dostal do Rhénské džungle ale něco zuřivého se blíží… a na Torena čeká první,velká zkouška hrdinství … ...

Kapitola 28: Význam přežití

Kráčel po úzké cestičce, která vedla dolů do rozlehlejší krajinky, odkud to byl jen kousek do vytoužené džungle. Cítil jak se kolem něj mění ovzduší, bylo tepleji a vítr, který ho ještě před chvíli bičoval do tváří pomalu ustupoval. Byl unavený ... v jedné ruce držel téměř prázdnou čutoru a v druhé roztržený batoh, kde měl jen kousek elfského chleba a deku, která ho chránila před mrazem. Jeho jediné ozbrojení byl luk, který měl pověšený přes rameno ale už tak ho měl pěkně rozškrábané od tětivy.Tělo měl vysílené, unavené a rozbolavěné ale přesto přeze všechno mu na tváří hrál úsměv. Ten maličký pocit toho, že dokázal přejít hory mu dodával sílu, kterou nutně potřeboval.


Během necelé hodinky dokázal sestoupit skoro až úplně dolů. Dopil mezitím poslední doušky pitné vody ale čutoru stále držel v ruce. Doufal, že ji brzy znovu naplní ...

Kráčel čím dál rychleji a přibližující lesík mu dodával energii a zároveň naději, že přeci jen dokázal najít cestu, do Rhénské džungle. V tu chvíli dokonce zapomněl na své starosti ohledně nebezpečí, která tu mělo číhat. Zapomněl na ty podivné ptáky z hor i na tajemného útočníka, který ho málem přivedl k zoufalství. Zapomněl v tu chvíli naprosto na vše a unášel se pocitem malého vítěztví ...

Uběhlo asi dvacet minut a Toren stanul před samotným cílem. Na první pohled se zdálo, že stojí před obyčejným, zato obrovským lesem, nicméně když ulpěl zrakem do nitra džungle - spatřil vegetaci, kterou nepoznával. Kmeny stromů se příliš nelišily ale výška korun stromů byla prostě neuvěřitelná. Toren chvíli omámeně zíral do vrcholků stromů, které měli v průměru kolem dvaceti metrů ...

O to víc neuvěřitelněji zíral, když si uvědomil, že po každé větvi se splétají dlouhé, zeleně zbarvené liány, které po skromnu visely ve vzduchu a lehounce se pohupovaly. Vegetace tkvěla životem a Torenovi nepřipadalo v žádném případě tohle místo nijak nebezpečené.
Jeho první krok byl sebejistý a po dlouhé době i vyrovnaný. Vkročil do Rhénské džungle s pocitem jistého uspokojení a bezpečí ... 

Toren ušel jen asi patnáct kroků když si uvědomil, že se začíná potit. Cítil jak mu po čele stéká pot a i přesto, že si vyhrnul rukávy mu bylo pořád hrozně vedro. Rozhlédl se kolem sebe a pohlédl nahoru, kde zpozoroval sluneční paprsky, které osvicovaly špičky korun. Světlo ovšem nedopadalo až na zem a rozpínalo se na listnatém povrchu stromů. Slunce tedy zadržovalo nekončící listí, které tím pádem produkovalo dvakrát větší teplotu než samotné paprsky. Bylo tedy logické, že se Toren potil ...
Šel pořád dál a cítil, že se teplota mění z minuty na minutu. Jednu chvíli si myslel, že umře vedrem ale vzápětí prosvištěl džunglí silný vítr, který se mohutně opřel do jeho těla. Pak se zase na chvíli všechno zklidnilo a Toren postupoval dál ...

Ušel přibližně kilometr, když si usmyslel, že se aspoň na okamžik musí zastavit a odpočinout si. Pomalu si oddechl a sesunul se k jednomu menšímu pařezu, který byl celý ovinut nahnědlou liánou. Toren se nemohl přestat divit. Rhénská džungle vypadala úplně jinak, než si původně myslel. Po všech těch hrůzostrašných příbězích, po všech těch líčení ... čekal něco hrozivějšího. Ale snad poprvé byl rád, že to není pravda ...
Po krátké přestávce, kdy polkl poslední sousto se rozhodl, že je načase jít dál. Mapu, kterou několik minut luštil tak složil a zastrčil do roztrženého batohu, stejně tak jako čutoru. Deku použil jako ochranný případ a jako jediná tak trčela půlkou látky ven. Toren se naposledy rozhlédnul po okolí a vydal se znovu na cestu. Dnes prostě musí jít tak daleko, dokud nenajde nějaký potok s pitnou vodou. Na tom jediném, mu teď záleželo...

Den se přehoupl do své druhé poloviny a mladý, osamocený cestovatel ušel kus cesty, než se znovu zastavil na odpočinek. Vybral si k tomu ideální místo. Uprostřed jedné mýtinky stála menší skalka, připomínající obří dlaň. Kolem bylo dost volného prostranství, takže kdyby se někdo blížil tak ho včas odhalí. Ale Toren si byl natolik jistý, že tu nečíhá nebezpečí, že si ani nepřiznával, že by měl dávat pozor.I přesto položil svůj drahocenný luk kousek od sebe, pro případ nouze.Stejně si ale myslel, že jej nebude muset použít. Ale tentokrát chyboval ....

Znovu přemýšlel kudy přesně jít a posouval prstem po mapě, když něco zaslechl. Na malý okamžik si dokonce myslel, že se mu to jen zdálo ale pak se to podivné šramocení ozvalo znovu a Toren ztuhnul. Pohledem zabrousil do popředí, kde byla nejhustší vegetace a odkud měl pocit, že zvuk vyšel. Nic se však nepohnulo, žádná změna, žádný další zvuk ...

Toren si tiše oddechnul a znovu se zadíval na mapu. Přejížděl ukazováčkem po lesnatém okolí, které bohužel nebylo kromě několika čar znázorněno. Určitě tomu bylo proto, že jak sám Rewa povídal, z Rhénské džungle se skoro nikdo nevrátil, čili nemohlo být zaznamenáno jak je džungle veliká a kudy jít přes ni. Ale to Torena neodrazovalo ... stále se díval po každičkém bodě a pokoušel se zjistit, kde se přibližně ocitá. Ale jak se snažil co to šlo, stále mu vycházelo, že není ani ve čtvrtce cesty a že musí jít směrem na sever.

Byl to jeho čirý předpoklad ... jeho jediná možnost ... půjde na sever a uvidí jestli najde aspoň vodu. Kdyby ji měl ... přeci jen by se mu přemýšlelo lépe. Stejně tak jako s plným žaludkem. Hladově povzdychl a chystal se mapu odložit, když sebou náhle, rychle cuknul.

Znovu slyšel to šramocení ...

Znělo to jako by někdo pleskal dlaněmi k sobě ale to bylo nemožné. Lidé by na tomhle místě neměli být. Toren tiše odložil mapu a pomalu, se naklonil na stranu a rozhlédl se kolem svého úkrytu. Ať se soustředil jak nejvíc mohl, stejně nic podezřelého neviděl. Jenže pak se to ozvalo znovu a Toren poprvé pochopil, že je v nebezpečí. Srdce mu bubnovalo jako o život a v krku měl sucho nejenom skrz nedostatek vody.

Okamžitě se vrhl ke svému milovanému luku, který ho už tolikrát ochránil. Během sekundy nasadil na tětivu šíp a připravoval se k nezbytnému útoku. A jen v tu chvíli byl rád, že věřil svému nitru, které mu pořád našeptávalo, že to nepůjde celou dobu tak lehce ... i přesto, že z Rhénské džungle necítil strach a nebezpečí ... stejně uvnitř v sobě našel malinkatý kousíček, který byl opatrný. A právě tahle část mu zachránila život ...

Toren ani neviděl jak se to stalo ale během okamžiku kdy nasadil šíp se z houštin po levé straně rozběhl tvor, který hodlal vetřelce okamžitě zničit. Toren naštěstí stačil pohledem spočinout na zvířeti a na poslední chvíli se vyhnout jeho ostrému rohu, který by ho roztrhal na půl.
Čtyřnožec zařičel vztekem a otočil směr svého běhu zpět ke kořisti. Toren na neznámou potvoru vyděšeně zíral a prsty se mu chvěly strachem. Byl jako ochromený a nohy ho nechtěli poslouchat. Nemohl ani vypálit šíp, ani utéct.

Tvor byl už jen dva metry od něj když se Toren probral a vypálil šíp. Ten proletěl skrz levou část obličeje divokému zvířeti a protrhla mu levé ucho, které v krvi zalitém souboji prolétlo pryč ...
Zvíře zařvalo bolestí ale nehodlalo se vzdát. Zakroužilo kolem vyděšeného chlapce a uvažovalo o své šanci na vítězství. Toren mezitím popadl další luk a připravoval se ke střele, která ho snad ochrání. V tenhle moment si mohl prohlédnout proti komu vlastně stojí. Ale stejně mu připadalo, že by mu bylo líp, kdyby to nevěděl ...

Zvíře se dost podobalo kanci, kterého Toren lovil v Meanském lese. Velikostí bylo zvíře sice větší ale nejvíc Torena udivovala ta struktura těla. Zvíře mělo po celém těle maličkaté výrustky a mělo až nezdravě zelenou kůži. Nejděsivější ovšem byla hlava s ostrým trnem místo nosu. Dvě úděsně krvelačná očka mu těkala ze strany na stranu a tlama byla ozdobena několika ostrými zuby. Torenovi bylo jasné, že musí reagovat okamžitě ... a proto bez rozmýšlení vypálil šíp, kterým celý souboj ukončil. Hrot se provrtal zvířeti hlavou a zůstal v něm trčet i potom co bestie padla zakrvácená k zemi. Ještě dobrou minutu chrčela neidentifikovatelné zvuky a pak sebou naposledy trhla ...

Toren se sesunul k zemi a nevěřil tomu co se právě stalo ... luk mu vypadl z ruky a dopadl vedle něj. Toren si zakryl tvář dlaněmi a chvíli oddechoval tak hlasitě, že se tomu sám divil. Přímo před ním ležela nějaké hnusná bestie a on ji zabil! ... zabil a ochránil sám sebe! Nevěděl co si o tom má myslet ... měl mít radost z toho, že přežil nebo cítit smutek za to, že zvíře jen zřejmě bránilo své území? Hledal odpověď na tuhle hru myšlenek když mu náhle vylezli oči zděšením.

Přímo proti němu, ze stejné houštiny, k němu pomalu ale jistě přicházela tlupa stejných potvor. Kráčeli vznešeně a nesrozumitelně vrčeli a vyceňovaly ostré špičáky. Toren se nemohl strachem hnout z místa ... zíral na tlupu přibližně pěti zvířat a nevěděl co má dělat. Rukou opatrně šmátral po své jediné zbrani a nadával sám sobě, že toulec ležel kus od něj.

Zvíře, které bylo před všemi ostatními se zastavilo u mrtvého těla a sklonilo hlavu. Toren si tím nebyl jistý ale zdálo se mu, že tvor svého mrtvého druha očichává. Zabralo mu to asi tři sekundy než znovu pozvedl hlavu a rozevřel tlamu.
Toren svým jediným šípem napřáhl paži ale zvíře stočilo svou otevřenou tlamu k mrtvému druhu a zahryzlo se mu do mrtvého masa. Trhalo ho to na cáry a kusy mrtvého společníka odhazoval za sebe pro ostatní druhy.
Toren polkl ... bylo to čím dál divnější ... a jeho strach se vyšplhal do nejvyšších sfér ...
Už si pomalu začínal myslet, že to přežije bez úhony, bez boje ale zvíře po odtrhnutí masa poklidně přešlo o kousek blíž k Torenovi a pak se otočilo za sebe. Někteří společníci pomalu zhltly kousky masa a ti kteří ne, si prostě všímali toho, že mají jídlo ...

Pak ten hlavní, který stál k Torenovi nejblíže zachroptěl a třikrát bodnul velkým rohem do prázdna. A Torenovi bylo všechno jasný. Přibližně smečka dvou bestií včetně toho hlavního se dychtivě rozběhla k němu a v očích jim četl, že se přeci jen pomstí ... a jediný, kdo umře bude on sám ...

Toren se během mžiku vydrápal na nohy a jen tak, tak stačil vystřelit šíp, který prosvištěl do tlupy zvířat. Ani neviděl jestli nějakého zranil, neboť se rozbíhal pro toulec, který ležel kousek od něj. Vší silou se vložil do běhu během kterého se sehnul a dvěma prsty vyhoupl toulec s několika šípy do vzduchu, chytil jej a běžel jako o život, pryč od krvelačných potvor. Cítil jak mu dýchají za krk a jak se čím dál víc přibližují ... bylo mu jasný, že v běhu nemá proti nim šanci ale musel zkusit doběhnout aspoň na výhodnější místo ... tahle jediná myšlenka mu utkvěla v hlavě ... přežít!

Spatřil jak po levé straně vycházej další z těchto tvorů a někteří mu už roztrhávají mapu, kterou nechal ležel v bezpečí menší skalky. Další tvorové se vynořili z pravé strany a Torenova jediná, volná cesta byla přesně kupředu ...
Za sebou stále cítil několik desítek nohou, které ho za žádnou cenu nehodlali nechat utéct. Toren se pokusil za běhu vytáhnout šíp a nasadit jej na tětivu ale jeden mu spadnul a druhej vlastní chybou strachem rozlomil. Slyšel jak tvorové dupají a jak jejich dech těžkne a přibližuje se stále víc k jeho životu. Přeskočil malý rozlomený pahýl bývalého stromu a prosvištěl několika liánovými šlahouny, když se dostal do hustší části džungle. Všechny stromy byli více u sebe a to Torena zdržovalo ...  klouzal, zakopával a chtě nechtě chyboval ve chvíli, kdy to nejméně potřeboval.

Byl natolik zabraný do svého útěku, že nezpozoroval, že ho útočníci pomalu obcházejí a nechávají ho slepě utíkat do jejich pasti ... ale když na to přišel, bylo už pozdě.
Zastavili ho přibližně dvě stě metrů od původní pozice a vytvořili kolem něj neproniknutelný kruh zuřivosti. Toren těžce sýpal ... běh nebyl dlouhý ale vymáčknul ze sebe to nejlepší a to ho plně unavilo. Rozhlédl se kolem ... bylo jich přibližně jedenáct ... možná víc, možná míň ... nechtěl to zjišťovat...
Odhodlaně zamířil šípem na toho jediného, kterého poznal díky své velikosti. Bestie se pomalu přibližovala ale ostatní stáli na svých místech v kruhu. Takže jeden na jednoho? Pomyslel si Toren a sám sebe udivoval, že takhle uvažuje ... měl pocit, že ve svém nitru to není úplně on...

Byl čas zaútočit. Divoké zvíře se rozběhlo proti němu a vydávalo zvuk něco mezi chroptěním a kvičením. Toren však nehodlal ustupovat a vypálil šíp, který však díky zvířečí rychlosti minul svůj cíl. Toren se po tomhle překvapení nezmohl na nic, než na poslední šanci vyhnutí. Zvíře bylo asi metr od něj když škublo hlavou a Toren spatřil blyštící roh ...
Štiplavá bolest mu prolétla po pravé straně boku a cítil jak mu roh rozřízl kus masa. Toren naštěstí udělal takový pohyb, že se smrtící roh trefil jen do menší části masa ...
Toren se bolestně otočil na špičkách a připravoval se k odvetnému útoku, když vtom ale ucítil prudký náraz ....
Dopadl tvrdě na zem a spatřil hnilobně páchnoucí tlamu plnou tesáků jen centimetry od jeho vlastní hlavy ...

Zvíře jej povalilo a chňapalo po něm tesáky ... Toren však stačil jeho hlavu chytnout a vší silou, kterou měl jej držel od sebe. Zvíře mu šláplo na trup těla a Toren povolil. Tesáky měl už jen kousíček od sebe, když ho něco napadlo. Pustil zvířecí hlavu pravačkou a vytáhnul si z pod zad rozkutálené šípy, které mu po dopadu vypadali na zem. Jeden z nich popadl za konec hrotu a posledním možným útokem vrazil osten zvířeti do oka.
Co následovalo potom, bylo něco, co Toren v životě nezažil. Úděsný křik a nepředstavitelná scenérie trpícího zvířete byla ohavná ... ale přesto musel Toren jednat a už bezbranné zvíře svíjející v bolestech znovu probodnul hrotem šípu. Zvíře sebou přestalo cukat a Toren se vydrápal na kolena ...
Pravý bok mu hořel bolestí a krev mu prosakovala přes košili, kterou měl už tak z poloviny zakrvácenou. Bolest to byla neskutečná ale postavil se na nohy a rozhlédl se na ostatní bestie. Překvapivě stáli na místě a Toren rozpoznal, že váhají jestli mají zaútočit ...

Toren tuhle chvilku nerozhodnosti využil a sebral luk a toulec, ve kterém bylo asi osm šípů ... zbytek se povaloval na zemi ale to ho nezajímalo. Nechtěl se před nepřáteli sklánět k zemi ...
Přesto přeze všechno jak mu bylo zle a jakou cítil únavu. Přesto, že chápal, že proti všem nemá šanci ... přesto se dokázal usmát při myšlence na své přátelé ....

Kdyby ho viděl Seam, určitě by mu tohle dobrodružství hrozně záviděl, stejně tak jako boj, který právě svedl ...  jako Nigel, který by byl u vytržení z toho neznámého tvora .... Janle by zase určitě vyzvídal, jaký to byl boj, jak se cítil a přemýšlel by o tom, kolik bych jich skolil on ... a Rewa? ... ten by na něj snad byl konečně poprávu pyšný ....

Nikdy by ho nenapadlo, že se dostane do takové situace ... nicméně, i kdyby měl umřít ... nechce jako zbabělec ... prošel příliš mnoho útrap a bolestí aby se sem dostal a nehodlal se vzdát bez pořádného boje. Proto znovu namířil šípem na jednoho ze zvířat a čekal dokud smečka nezaútočí ...
Ale asi polovina z nich se náhle rozutekla do houštin pryč a Torenovi zmizeli z očí. Chvíli si myslel, že to je nějaká lest ale potom pochopil, že se rozhodli prostě nebojovat. Zbytek co zůstal však nadále výhružně stál na místě a zřejmě se nedokázali vyrovnat s tím, že jim ten mladík zabil jednoho z nich. A pokud si Toren troufal tipnout, zabil jejich vůdce ...

Smečka o velikosti šesti členů se rázně napřímila a pak vyrazila klusem k Torenovi. Ten jejich útok už očekával a vypálil šíp na prvního z nich. Tentokrát neminul a bestie se sklátila okamžitě k zemi. Toren na nic nečekal a v mžiku vystřelil další šíp, který se zabodnul zvířeti do nohy. Přišel o možnost běhu ale z kola ven rozhodně nebyl. Toren jej chtěl dorazit když k němu doběhl první jedinec.
Zvíře na něj bez očekávání vyskočilo a Toren stačil na poslední chvíli udělat úhybný manévr. Další bestie však přišla z leva a tu už Toren nespatřil včas. Cítil oslnivou bolest v noze jak mu zvíře sevřelo v tlamě jeho vlastní maso. Vykřikl bolestí a oči se mu zalili slzami ...

Pokusil se o stejný trik jako předtím. Hrotem zamířil k tělu bestie ale ta útok předpokládala, pustila své sevření a odskočila o kousek dál. Toren padl na nohu a potlačil v sobě slzy bolesti. Nechtěl tak brzy umřít ... nechtěl skončit tak brzy ... chtěl je porazit ... chtěl se zachránit ...

Další zvíře přišlo ze zadu ale Toren vsadil vše na svůj instinkt ... pohledem hlídal zvíře před sebou, mnul si zakrvácenou nohu a tělem se odsunul do boku. Zvíře za ním ho tak z rožpřáhlím rohem o ždibec minulo a svalilo se v kotoulu před něj. Toren reagoval okamžitě a vypálil šíp do nic netušícího zvířete ...
Druhý z nich umřel ale Toren neměl vyhráno .. ba naopak ... bok i noha ho pulzivě trýznila a on tušil, že pokud něco nepodnikne, tak to nezvládne ... krom toho mu zbývalo pět šípů ... tyhle čtyři nedokáže zabít s tak malým počtem ... proto se rozhodl pro jediné východisko... věděl, že asi pět metrů od něj stojí dobře umístněný, pevný strom, na který by se dalo vylézt ...

Nečekal než někdo pochopí co má v plánu a vší silou se opřel do zraněné nohy. Odkulhal se pomalu k nejbližšímu stromu a když už vztahoval ruku na první větev, cítil jak mu zvíře rohem minulo stehno. Rohem se zabodl do kmene stromu a Toren jej nelitoval. Šípem mu probodl hlavu a pohledem zjistil, že ostatní jsou dost daleko na to, aby stihnul vyšplhat se co nejvýš. Předpokládal, že tihle tvorové lozit po stromech neumí .... a předpokládal správně.

Smečka tří zvířat vrčela pod ním a mlátila tělem do stromu. Kmen byl však tak silný, že se Toren nemusel bát toho, že by se jim podařilo jej rozlomit. Jeden ze zvířat kulhal a Toren rozpoznal toho, kterému provrtal šíp nohu. Tlupa stále kroužila kolem stromu a snažila se přijít na způsob, kterým svou kořist shodit. Toren nasadil šíp a vystřelil do jednoho z nich. Hrot mu prosvištěl tělem a zvíře se schoulilo v krvavé kaluži k zemi ...

Ostatní dva, včetně toho co kulhal si své záměry okamžitě rozmysleli a rozutekli se pryč od své kořisti. Věděli moc dobře, že by v téhle situaci neměli šanci ...

Toren ještě dobrou minutu poslouchal okolí a pak se konečně opřel zády o kmen a vydechl bolestí ... krev stékala po kmeni dolů, na zem a jeho noha byla jako v ohni ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | Web | 17. října 2010 v 20:02 | Reagovat

Aháá, Nojmik se vrátil!  :D
Super super.
Kapitolka je opravdu sympaticky dlouhá, boj se zvířaty se mi líbil úplně nejvíc a začátek mě ukolébal stejně jako Torena :)
Takže ses vrátil s plnou parádou a ať ti to vydrží  ;)

2 Amia Amia | Web | 23. října 2010 v 1:06 | Reagovat

Neboj Nojmiku, nepochybuju že si to všichni přečetli a doteď sedí s pusou dokořán, chvějící se ruku na myši a nejsou schopni napsat ani řádek, jakje to dobrý  ;D

3 naru uzumaki uchiha naru uzumaki uchiha | Web | 28. října 2010 v 18:01 | Reagovat

nie , mala by som? inak díky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama