Fantasie začíná!

Svalouš a blondýnka - kapitola 1 2/2

31. ledna 2011 v 20:42 | Nojmik |  Další povídky
A máme tady druhou polovinu první kapitolky .... tedy dokončení! Tak šup do čtení a piště komenty :D ...

01: Nová škola, první problémy ( dokončení )

Kromě děcek ve třídě nikdo nebyl a tak jsem se nenápadně rozhlížel kolem sebe. Přeci jen bych rád viděl lidi, se kterýma možná budu následující roky trávit společný čas v téhle pakárně.
První co mě docela vyrazilo dech, byl fakt, že je tu obrovská převaha holek - a to se mi sakra líbilo! No, řekněte si sami … plná třída krásných, milých a usmívajících holek a vy mezi nimi. To by mě ke štěstí chyběl snad jen společný tělocvik (a světe div se, tohle zbožné přání se mi vyplnilo!). Pokukoval jsem po jedné brunetě, která vypadala stejně uvolněně jako já, seděla napravo u okna a hned za ní byl vyzáblý kluk. I přes jeho modrý svetr bylo poznat, že to není žádná hruda. To mi však vyhovovalo. Všichni po stranách vypadali docela v pohodě, někteří se dokonce tiše bavili - postřehnul jsem jen rozhovory o známkách.
Za to blondýnka, která seděla přede mnou, se chovala dost napjatě a zřejmě jí nervy pracovali na plné obrátky. No … nechtěl bych …


Během chvilky, kdy jsem nestačil navázat, ani pořádnou konverzaci se otevřely dveře a vstoupila učitelka. Aspoň na to, teda vypadala. Jestli víte, co znamená maminkovskej typ, tak přesně takhle bych ji popsal. Tmavé, ulízané vlasy, kulatější - menší postava, docela sympatický obličej … řekl bych, že mohla mít po třicítce. Pozdravila nás, my jsme si, jak se patří a sluší, stoupli a pak se hned zahnízdila za stůl, kde si rozvrhla nějaké papíry. A pak začala mluvit …

Víte, nikdy sem moc neposlouchal … vlastně, vynikal jsem v tom, že když někdo domluvil, tak jsem zpozorněl a zeptal se přesně na to, co dotyčnej dořekl. Ale to už ke mně patřilo.

Takže sem jen tiše nenaslouchal a očima projížděl dál třídu. Vypadala tak nějak průměrně - bílé zdi, skoro žádná výzdoba, zelená tabule a nad ní česká vlajka. Klasika. Nic extra ale zase žádná hrůza … myslím, že bych tu dokázal přežívat.

Trvalo to jen chviličku, než učitelka domluvila a pak začala chodit a rozdávat papíry s otázkami. No … je to tady … pomyslel jsem si a čekal, než se to dostane i ke mně. A pak sem měl před sebou černé na bílém a já začal psát … test, který to rozhodnul.

Začalo to lehce. Nějaká čeština, pár primitivních úkolů, které mi opravdu nedělali problém. Jel jsem jako blesk a skoro jsem u toho ani nesmažil mozek. Sám jsem byl překvapený, jak snadno to všechno jde … jedna otázka za druhou byla vyřešena a já se usmíval radostí. Vážně jsem mohl bejt v pohodě, tohle totiž půjde jako po másle. A další zaškrtnutá odpověď a další a další …
Už jsem myslel, že to takhle prosvištím celé, když jsem se zčistajasna zaseknul na jedné, docela zapeklité otázky z dějepisu. Dnes bych vám už neřekl, co na ni bylo ale zkrátka - dělala mi vrásky. Tak jsem ji přeskočil a šel dál. Jenže jsem si zase nebyl jistej a u otázky poté to stejné. Zkusil sem obrátit list a vrhnul se na fyziku či chemii nebo co to bylo. A další problém … zatraceně!
Přesněji řečeno - začalo to bejt konečně k zamyšlení.

Rozhlédnul jsem se jen tak na oko kolem sebe a zjistil, že se každý soustředí na svůj test a hbitě zaškrtává odpovědi. Opisovat nemělo smysl a krom toho, nechtěl jsem. Učitelka alias opruzující dozor hleděla na každého z nás a dívala se, jestli nepodvádíme. Sklonil jsem hlavu zpět k mému testu a v hlavě mi šrotovala myšlenka faktu, že to nebude tak lehké, jak jsem si představoval.

"Máte ještě přibližně 15 minut ke konci" zvolala do naprostého ticha, přerušovaného jen škrábáním na papír,   učitelka za stolem a já sebou jemně cuknul. Patnáct minut? Dyť jsem se skoro nepohnul z místa během deseti!
A tak jsem zaškrtával odpovědi, u kterých jsem si sice nebyl 100% jistej ale aspoň něco. Pořád lepší, než nedělat nic …

Skončil jsem přibližně dvě minuty před koncem a tak jsem si oddechnul úlevou. I přesto, že jsem všechno nevěděl tak, že bych za to dal ruku do ohně jsem to zmáknul a byl jsem sám na sebe dost pyšnej. Teď jen doufat, že se najde někdo další, kdo bude horší než já. A to snad někdo bude …
Čas vypršel, učitelka vstala a začala si naše testy vybírat. Všimnul jsem si, že spousta děcek své testy naposledy projíždí a kdyby byl náš svět předělaný do komiksu, dal bych všechny prachy za to, že by jim nad hlavou hýřila bublinka s nervózním textem o tom, jestli to mají správně.
Dost z nich vypadalo bledě, někteří se zase naprosto bezstarostně usmívali a ti v neposlední řadě se tvářili dost univerzálně. Konečně jsem předal papír s odpověďmi do rukou povolanější a protáhnul se.
"Výsledky budou během daného termínu zveřejněny na našich webových stránkách, tak vám přeji hodně štěstí!" Řekla poslední slova, než zmizela za dveřmi.
Spousta děcek se najednou taktéž bleskurychle vytrácelo ze třídy a náš počet rapidně klesal.

Blondýnka přede mnou se zvedla a přitom omylem zavadila mikinou o zadní židli, co byla postavená na stole. V tu chvíli jsem viděl, jak židle rychle padá ale mé "načasování" bylo dokonalé a stačil jsem ji v pravou chvíli zachytit.
Sice jsem se neviděl, ale musel jsem bejt zatraceně cool.
Dívka se otočila a překvapeně zírala na židli v mé ruce. Chvilku nevěděla co říct, ale usmála se a pak jen dodala - díky! Zasmála se a stejně jako ostatní pomalu mizeli v davu, který proudil pryč ze školy. No, a já se musel chtě nechtě přidat také …

Na chodbě jsem stačil zahlédnout toho vyzáblého kluka, který až nepřirozeně rychle prchal po schodech dolů, ven, pryč z budovy…
Stačil jsem ještě poznat nějaké ostatní holky co byli se mnou ve třídě ale jedna po druhé mizeli a objevovali se zase další a další. Všichni prchali a přitom se bavili o tom, jak napsali testy. Chvilku jsem stál na chodbě a uvažoval jsem o tom, že bych počkal na toho neřáda, co mě navedl na dívčí ale po minutě jsem si to rozmyslel, neboť už taky mohl klidně být pryč. A tak jsem pomalu scházel po schodech dolů a všímal si lidí co procházeli kolem mě. A pořád bylo holek víc, než kluků! Tohle nemůže bejt špatné místo!

Ovanul mě čerstvý vzduch jarního dopoledne a já si konečně mohl mohutně a nahlas oddechnout. Teprve teď to bylo konečně za mnou. Teprve teď jsem se mohl naplno uvolnit. Teď už bude záležet jen na štěstí. Já jsem
udělal vše co bylo v mých silách, snad to bude stačit.

Šel jsem podél zdi školy a přemýšlel o tom, jaké to bude být ve třídě s plno holkami. Jo, neměl jsem nic jistého, ale stejně jsem té myšlence nemohl odolat. Plno holek!
Ušel jsem asi pět metrů a došel na menší parkoviště, kde na mě čekali rodiče. Sotva jsem otevřel zadní dveře od našeho Seata, tak na mě oba vychrlili několik tisíc otázek.
Však to sami moc dobře znáte - když jde o jejich dítě, jsou k nezastavení.
A tak jsem trávil hodiny vyprávěním toho, jak to probíhalo a jakej mám pocit z testu. Možná jsem jim trošku lhal, ale sebejistě jsem jim tvrdil, že to bylo jednoduché. To jim stačilo, ale otázky pokračovali a já se hold musel připravit na to, že jim v to nic nezabrání. A tak jsem poslušně odpovídal … celou cestu … tu předlouhlou cestu …

Když o tom tak zpětně přemýšlím, byl to zásadní den. Viděl jsem svou budoucí školu, stejně tak jako lidi, kteří se brzy stanou mými kamarády. Byl to den, kdy se rozhodla, kam budou mé budoucí roky směřovat. Den, kdy jsem udělal zásadní rozhodnutí. A možná trošku i den, kdy jsem se zásadně změnil. Jo, byl to okamžik, kdy jsem věděl, že se něco změní, že mě bude čekat něco nového …
Tehdy jsem však ještě ani zdaleka netušil, co přesně mě čeká. Tehdy … jsem totiž ještě neznal ji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bocchan Ciel Phantomhive Bocchan Ciel Phantomhive | Web | 5. února 2011 v 12:56 | Reagovat

názov je zaujímavý idem si to prečítať

2 sisi/ctenar sisi/ctenar | Web | 11. února 2011 v 16:48 | Reagovat

Torenku já snad začnu psát na tvoje povídky ff! no fakt! ale víš jak by to dopadlo . jsem ráda že jsi se ozval :)

3 Bocchan Ciel Phantomhive Bocchan Ciel Phantomhive | Web | 12. února 2011 v 9:32 | Reagovat

Toren díky , som rada že ťa ten blábol ktorý som sa opovážila nazvať poéziou páčil :D

4 Deny *SB* Deny *SB* | Web | 13. března 2011 v 16:39 | Reagovat

Ooo...zajímavé..líbí se mi to n_n už jen to, že se to někomu fakt stalo..pěkně jsi to zakončil :D Doufám že bude další dílek rychle ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama